Opona spadla na jednu z nejvýraznějších postav britského divadla. Dame Maggie Smith se narodila jako Margaret Nannette Smith v Ilfordu v Essexu dne 28. prosince 1934 a zemřela v Londýně dne 27. září 2024. Více než šest desetiletí byla nespornou mistryní v načasování, pronášela repliky s tak nervózní intenzitou a sžíravou ironií, že se divákům tajil dech. Nehrála jen; s chirurgickou přesností pitvala postavy.
Její vzestup nebyl okamžitý, ale byl nepopiratelný. Zlomem byla inscenace broadwayského muzikálu Nové tváře roku 1956. Odtud přešla ke klíčovým divadelním rolím ve hrách The Rehearsal (1961) a Mary, Mary (1963). Následovala společnost Národního divadla. Tam si zahrála po boku Laurence Oliviera v inscenaci Othella v roce 1964. Tato inscenace byla natočena na film v roce 1965 a upevnila její status vážné dramatické síly dlouho předtím, než na ni hollywoodské kamery obrátily svůj pohled.
Filmografie, která definovala éru
Pokud jde o její filmový odkaz, odpovědi obvykle začínají filmem The Prime of Miss Jean Brodie (1969). Za tuto roli obdržela Oscara za nejlepší herečku. Byl to výkon s ostrými hranami a skrytou zranitelností. Po tomto triumfu následovaly filmy Travels with My Aunt (1972) a California Suite (1978), za druhý z nich obdržela svého druhého Oscara.
Její kariéra se nezpomalila. V roce 1987 předvedla dojemný výkon ve filmu The Lonely Passion of Judith Hearn. Pro o generaci mladší fanoušky je ale neodmyslitelně spjata s kouzelnickým světem. Jako profesorka McGonagallová ve filmové sérii Harry Potter (2001–2011) vnesla do franšízy přísnou, mateřskou přítomnost. Její přítomnost ukotvila magický chaos. Učinila nemožné zdát se obyčejným a obyčejné nebezpečné.
Dominance v televizi a triumfy na jevišti
Televize jí nabídla jinou paletu. Downton Abbey (2010–2015) se stalo celosvětovým fenoménem a Smithovo ztvárnění Violet Crawleyové, vdovy hraběnky z Granthamu, se stalo základním pilířem show. Nehrála jen roli; proměnila ho ve zbraň. Za tento výkon obdržela tři ceny Primetime Emmy v letech 2011, 2012 a 2016. Bylo vzácné, aby divadelní legenda tak zcela ovládla malé plátno, ale dokázala to.
Zpátky na jevišti se její životopis čte jako mistrovský kurz v britském divadle. Zahrála si ve filmu The Way of the World (1985), kde prokázala své mistrovství v komedii z éry restaurování. Následovala hra Lettice and Loveage (1990). Za tuto roli obdržela cenu Tony. Byl to důkaz její schopnosti vyvážit absurditu hlubokou emocionální pravdou.
Zanechává po sobě rozsáhlé dědictví, které zahrnuje žánry, média i generace. Jen málo herců dosáhne úrovně respektu jako ona. Málokdo to udrží tak dlouho. Její hlas, její pronikavý pohled, její pauza před vtipem – to vše se nyní stalo součástí kulturního archivu.
