Na Arabském poloostrově po celá desetiletí chybí nejrychlejší suchozemské zvíře na Zemi. Překvapivý objev starověkých koster gepardů a přirozeně mumifikovaných pozůstatků v saúdských jeskyních však oživuje možnost, že tento druh bude znovu zavlečen do svého bývalého stanoviště.
Oživení ztracené populace
Vědci vedení Ahmedem Al Boughem z National Wildlife Center v Rijádu v Saúdské Arábii prozkoumali v letech 2022 a 2023 134 jeskyní v severní Saúdské Arábii. V pěti z nich objevili poklad: 54 koster a sedm úžasně zachovalých mumií. Extrémní sucho pouštního klimatu sloužilo jako přírodní konzervační prostředek, který těmto pozůstatkům umožňoval přežít staletí, dokonce tisíciletí. Uhlíkové datování ukazuje, že věk gepardů se pohybuje od něco málo přes 100 let do více než 4200 let.
Genetická rozmanitost je klíčem k úspěchu
Skutečná hodnota těchto pozůstatků spočívá v jejich DNA. Nová genetická studie publikovaná v časopise Communications Earth & Environment ukazuje, že ztracení arabští gepardi nebyli geneticky jednotní. Místo toho byli blízcí příbuzní jak s asijským gepardem (A. jubatus venaticus), tak se severoafrickým gepardem (A. jubatus hecki). Tento objev je kritický, protože poskytuje ekologům dva potenciální genetické zdroje pro rekolonizační programy.
Proč na tom záleží: Historicky se repopulační programy často spoléhaly na omezené genofondy, což zvyšuje riziko inbreedingu a snižuje dlouhodobou životaschopnost druhu. Nalezení dvou různých genetických linií nabízí šanci vytvořit stabilnější populaci.
Preventivní přístup k rewildingu
National Wildlife Center již pracuje na chovu gepardů pro reintrodukci do Saúdské Arábie. Tyto starověké vzorky DNA by mohly pomoci vybrat jedince s nejlepší šancí na přizpůsobení se podmínkám regionu. Odborníci jako molekulární ekolog Liz Kierepka však před neuváženým přemisťováním varují.
“Oba existující poddruhy jsou také kriticky ohrožené… Přemístění gepardů z těchto již tak malých, bojujících populací by mohlo způsobit nové problémy pro dárcovské genofondy.”
Současné populace obou poddruhů jsou tak křehké, že odstranění jedinců za účelem rekolonizace by je mohlo dále destabilizovat. Proto každý projekt přežití musí pokračovat pečlivou genetickou analýzou, aby se identifikovali dárci gepardů s vlastnostmi nejvhodnějšími pro přežití v Arábii.
Budoucnost arabských gepardů
Objev těchto starověkých pozůstatků představuje významný krok vpřed v úsilí o znovuzavedení gepardů do Arábie. Další výzkum genomů těchto zvířat může odhalit specifické adaptace, díky nimž by rekolonizace mohla být úspěšnější. I když problémy přetrvávají, možnost vidět tyto nádherné predátory znovu proplouvat arabskými písky je nyní realističtější než kdy dříve.
